Pro Tebe táta!
Táta ratata!
Ä?ernej les máš, holka, pÅ?ed sebou,
dej bacha, vlci jsou hladoví,
Ty to víš, ale neslyšíš to ráda.
Zapadá zdroj svÄ?tla za obzor.
Slyš: osud o tom víš kulový!
Pozor dej! Ať se nedotkneš hada!
Dokud s tebou můžu chvíli po tvý cestÄ? jít,
za ruku tÄ? podržím, jestli budeÅ¡ chtít.
Jsem tvůj táta. Ratatata.
Dej si pozor, holčičko, ať se v lese neztratíš.
Když tÄ? jednou polkne stín, na cestu se nevrátíš.
Do nejhlubších černejch lesů tátové už nemůžou.
Drž se, holka, svÄ?tla v dálce, stíny totiž jenom lžou.
Divnej svÄ?t, fuj, to ti nabízím.
vím, dítÄ? si málo vybírá.
Vina, vina ta mi solí žití.
Musím jít sám do tmy se svÄ?tlem.
Teď! Už je čas, ono skomírá.
Jede dál velkej vůz, kus ti chytím!
Já jsem štít, klid, dokud můžu stát,
rád budu bojovat, jsem tvůj hrad.
PÅ?ísahám lásku upÅ?ímnou tvý mámÄ?.
Celej svÄ?t sám nikdy nezdolám.
Vím, proto nechci lhát. Ä?astokrát
Sen končí jen rozcupován v jámÄ?.
Dej si pozor, holčičko, ať se v lese neztratíš.
Když tÄ? jednou polkne stín, na cestu se nevrátíš.
Do nejhlubších černejch lesů tátové už nemůžou.
Drž se, holka, svÄ?tla v dálce, stíny totiž jenom lžou.