VÅ¡echno co si myslím jeÅ¡tÄ? dovolíš mi Å?íkat?
Nebo radši by jsi zašil moji nevymáchanou tlamu?
Rád bych teda vÄ?dÄ?l s kým se vlastnÄ? můžu stýkat?
Co se smí a co se nesmí v naÅ¡em PostorwelovÄ? chrámu?
Otiskni už smÄ?rnice aÅ¥ konečnÄ? je jasný,
jak by mÄ?ly sborem bečet zpacifikovaný ovce.
Rád by jsi mÄ? zakázal, že jo, to by bylo krásný.
HlavnÄ? správnÄ? označ Å¡kodnou no a z ovcí udÄ?láš lovce.
Všichni ti zatleskaj, když to do nich napereš,
když stokrát zopakuješ lež.
VždyÅ¥ víš, jak se to dÄ?lá, pálíš cejch doprostÅ?ed čela a nemrkneÅ¡.
Myslím, že bys rád jeÅ¡tÄ? smazal slovo národ.
Tak si sežeÅ? nÄ?jaký Å¡tÄ?tky a hnÄ?dou barvou to natÅ?i.
Zakaž mi to téma, kor když je národ marod.
Jen plivej tam, kde stojím já a se mnou vÅ¡ichni mí bratÅ?i.
A sestÅ?i.
A co bys jeÅ¡tÄ? chtÄ?l? Mám teda pÅ?estat radÅ¡i zpívat?
Vytas osvÄ?dčený trumfy, mesiáš, boháč a nácek.
Mám stát jako blbeček a mám se jenom dívat,
na to jak na mÄ? pan spravedlivý zezadu tahá klacek?
Rozpoutej hon a vkládej mezi Å?ádky strach,
poÅ?ádnÄ? zatrub na poplach.
KrásnÄ? se to bÄ?ží, když mi poÅ?ád visíš jako klíštÄ? na patách.
Å?eknem si to na rovinu, též tÄ? nemám rád.
Nevím proč mi Å¡kodíš tak vehementnÄ?, jak umíš.
Jediný co mohl bych ti s čistým srdcem pÅ?át,
ať tu svojí nenávist jen o malej kousek ztlumíš.
Jsi samozÅ?ejmÄ? chytÅ?ejší a dokonalá bytost.
Rozumím tvé potÅ?ebÄ? Å?íkat nám kdo je tu Å¡patný.
Chceš abych jenom klečel a furt projevoval lítost?
Fajn, můžeÅ¡ kvičet hlasitÄ?jc a bude ti to prd platný.
Vidím tvoje Å¡tÄ?stí kdybych náhle onÄ?mÄ?l,
nebo bych hubou v zemi ryl.
Pak by sis to hezky oslavil a šel bys hledat jinej cíl...
Aniž bys pochopil...