Stav ne nepodobný usínání,
tma je však jiná, než je obvykle.
PÅ?ilbice zbytečnÄ? tu kdysi horkou hlavu chrání.
Ticho je nápadné a nezvyklé.
To ticho je nápadné a nezvyklé.
Za chvíli zastaví se čas v šarlatové koupeli.
Pozemská cesta má svůj ukrytý cíl.
Ten tvůj byl namalován blýskavou čepelí.
A jen tak se náhle z mlhy vynoÅ?il.
Jen tak se náhle z mlhy vynoÅ?il.
Tajemná ruka kohosi neviditelného
NahoÅ?e zhasí v oboÅ?e letohrádku HvÄ?zda svíci žití tvého.
Své milé, pane, nikdy už nepolíbíš čelo.
Pomalu prchá z obalu podstata a zemÄ? zpátky pÅ?íjme tÄ?lo.
Plály, tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevnÄ? Å?ady stály.
Jenže zimní loutka nerovná se králi.
Do konce zbývá jen pár okamžiků
a z tvého všeho bude zase nic.
Ta bitva pÅ?ipomíná průnik vlků do kurníku.
Jsou teď ožralí a z krčem vyjí na MÄ?síc.
Ožralí teď z krčem vyjí na MÄ?síc.
Myslíš na to, jak pÅ?es tÄ?lo kamaráda padáš.
Cizímu meči docela svÄ?dčil úprk a tvá nechránÄ?ná záda.
Je hloupou tečkou za žitím udatného reka,
že malá díra tÄ? otevírá právÄ? z druhé strany, než bys čekal.
Než bys čekal.
Plály, tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevnÄ? Å?ady stály.
Jenže zimní loutka nerovná se králi.
Hráli jste si na armádu, hráli.
VÄ?čné ledy potom rychle tály.
Smáli jste se protivníkům v dáli a pak utíkali...
V té malé, cizí, pitomé zemi
Bez žoldu vypustil jsi duši
V té zemi bohaté na problémy
pÅ?estalo tvoje srdce buÅ¡it
V zadnici svÄ?ta, hrdino
Zapsal jsi se jménem do dÄ?jin.
Konec nadÄ?jím.
Tvoje jméno rádi tady zapomenem
Jen Bílá hora zůstane černou Bílou horou
A u nás navždy
Vzpomene každý
Na ta temná mračna nad oborou
Plály, tenkrát oči plály,
Když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevnÄ? Å?ady stály.
Jenže zimní loutka nerovná se králi.
Hráli jste si na armádu, hráli.
VÄ?čné ledy potom rychle tály.
Smáli jste se protivníkům v dáli a pak utíkali.
Utíkali...