Původním zámÄ?rem bylo pár slok.
VykÅ?ičníky, jenž by svÄ?domím znÄ?ly!
ChtÄ?l jsem žalovat prokletý rok,
kdy Ä?echové nestÅ?íleli.
ChtÄ?l jsem být jízlivý k mlčení mas.
Na starou jizvu pak chtÄ?l jsem se ptát.
Fakty mne zdÄ?sil ten pÅ?íšerný čas,
ten rok osumašedesát...
U okna stojíš a pláčeš, Danielo.
O čempak asi ten kluk ve tvém bÅ?iÅ¡e sní?
Ten rok se prý témÄ?Å? nestÅ?ílelo,
no a tvůj syn to snÄ?ní vkládá do písní.
Šest tisíc tanků nám zacpalo krk
a osmset letadel jak hejna vran.
Hrdiny zahnali za první smrk.
Zhasli nás ze všech stran.
Tanky tu dunÄ?ly ulicemi,
národní muzeum rozstÅ?íleli.
Půl miliónu chlapů z pÄ?ti zemí,
ráj pro mosazný včely.
Pár hodin trvala poprava jarní touhy.
Nechce se vÄ?Å?it, co v rádiu povídá pán.
Prapory zdobily smutné krvavé šmouhy.
Svobodný národ za chvíli ukÅ?ižován.
V očích máš slzy Danielo.
Neboj a vÄ?Å?, že zas bude líp.
To se jeÅ¡tÄ? tenkrát nevÄ?dÄ?lo,
zda Bůh se navrátí nad horu Å?íp.
V očích mužů ponížení,
bezmocnÄ? otáčí dopravní značky.
ZranÄ?ní lidé a ublížení
z velmi tÄ?žké nakládačky.
A v naší louži našli se tací,
kteÅ?í sem volali cizí tanky.
Ti dobÅ?e slouží a tak se to vrací,
Na kolej bité kurtizánky.
Pár hodin trvala poprava jarní touhy.
Nechce se vÄ?Å?it, co v rádiu povídá pán.
Prapory zdobily smutné krvavé šmouhy.
Svobodný národ byl zrovinka ukÅ?ižován.
U okna stojíš a pláčeš, Danielo,
O čempak asi ten kluk ve tvém bÅ?iÅ¡e sní,
Ten rok se prý témÄ?Å? nestÅ?ílelo,
no a tvůj syn to snÄ?ní vkládá do písní.