Já kdysi s úsvitem ti øíkal èastokrát,
že jsi mé slunce, o nìmž nikdo nemá zdání.
Øek jsem to vážnì, jenže nesmíš to tak brát.
Pøeháním rád, to bude tím.

Já kdysi s úsvitem ti øekla èastokrát,
že jsi mé slunce, které vyšlo v pravou chvíli.
Slyšel jsi správnì, jenže nesmíš to tak brát.
Bezpoètukrát èlovìk se mýlí.

CHORUS:
Slunce je fair, to nezaspí a høeje záda,
vysvitne vèas, když naprší ti do mikáda,
nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejnì
na moji tváø, na dlanì tvé.

Slunce je fair, to nešidí a høeje pláže,
odvede své a neslíbí, co nedokáže.
Kol hlavy mìj si svatozáø a tøeba høej si,
slunce ty nejsi.

I když máš spoustu chyb, tak já ti rozumím
a slabší stránky tvé ti vùbec nevytýkám.
Ani já nejsem tvoje slunce, pokud vím.
Netrap se tím, to se jen øíká.

CHORUS:

Už radìj mlè a dívej, hvìzdy jsou ty tam,
pøichází úsvit, velké slunce hlásí ráno.
Co pøát si krásnìjšího nad ten zázrak sám,
že ty mì máš, že já tì mám.