Ten carovne temný les me skrývá cestu svou
Doufám ne marne dnes v nej vnorím duÚI mou
Jakýs starý sen me nutí do zdejÚích kraju
Dlouhé roky ríká: "jdi, vydej se na cestu!"

Zahalený lesa tmou uÞ zanedlouho jsem
Kvílení zvere ruÚí ted v mojí mysli klid
Strachuji se neznámého a ten divný sen
Co desí me svým tajemstvím, musím pron najít klíc

Znavený uÞ cestou svou usínám na strome
Ten sen se zase navrací me ceká kruÚná noc
Krik mladých od kánete jeÞ leÞí tu v hnízde
Nedá me chvíli spát ted uÞ toho mám dost

Po noci strávené v korunách jsem znaven jeÚte víc
V ptacím hnízde nacházím jen mrtvá mládata
Prolezlá jsou mravenci jak po smrti deset dní
VÞdyt vecer jeÚte Þivá byla tot smutná záhada

UÞ dávno prece musí být rozjasnený den
Po svetle ani vzpomínka, stále v temnote
Co deje se tu v techto místech je horÚí neÞli sen
V hruze pomýÚlím na útek stejnou cestou zpet

Na chladné zemi vÚak uÞ není cesta jako drív
ZdeÚený mám hruzu z tech míst tajemných
Návrat zpet tu smysl ztrácí kam uniknout nevím
Sen odvahu dodává, ríká:" jdi, kde je stín!"

Nezbývá neÞ uposlechnout predstavy mé hlas
Pronikám do hloubi mrazu stále níÞ a níÞ
KdyÞ v dáli za skalami vidím ohnu zár
Prece jen u cíle jsem, bohum lesa blíÞ

Mezi stíny stromu v hlubokém hvozdu
Ovládnutý náladami tajemného Úumení
Mezi prameny vod a drevin korenu
Stojím a vzývám matku prírodu

Synem lesu cítím se celým srdcem
Od skal temných ozvena dávnou mojí matkou
Vítr silný nesmrtelný ducha mého otcem
V tuních krytých krovinami na veky spjat s prírodou

KdyÞ deÚtových kapek na kraj se snáÚí prehrÚel
Poznávám tu neskutecnou sílu zemských Þivlu
V hloubi lesu nalézám útechu své duÚe
Domovem mým je krajina kde Þije láska stromu

KdyÞ zmocnují se nitra mého pochmurné nálady
Samota sÞíravá dusí a trýzní
Objímám stromu kmeny jejich mocné duÚe
Êtestí vzneÚené svítá aÞ zárí