Když každý den nad rybníkem táhnou tžké mlhy
Na 
lovka pYichází onen divný stav
Kol prázdných o
ních dolko fialové kruhy
Depresi zažívá chmurný typograf.
Xemeslo má 
erné a myšlení už taky
Ur
it by vraždil, kdyby držel zbraH
žalostn se kroutí ideálo vraky
A k umakartu pYiléhá už postYíbYená skráH.
Nehluboký spánek mrtvi
ného typu
Co chvíli mu loket s hrany stolu spad
Petr Mejta mokrý hadr hodil už na pípu
A každou škvírou do knajpy proudí strašný chlad.
Oby
ejn nemíval kdovíjaké sny
Spokojil se bezdky s drobnou 
uHárnou
Jenomže jak pozvolna se krátí jeho dny
Presence tch dæmono se stává pakárnou.
Za
al tuze chrápat a stanul opuštn
V magmatickém vichru fi
í stihomam
VevnitY jeho lebky temno holých stn
Ke své hroze zjistil, že tu není sám.
Návštva zde sedí neohlášená
Z jejich kápí odkapává šedohndý sliz.
Ze záhrobí umrlco hrstka prašivá
Promrný vk kreatur tch neuhádl bys.
Jak z chlupaté deky dovod leze z nich
Co se dje krom toho, že z nich 
Iší smrad?
Že vážili dlouhou cestu z mlkých hrobov svých
Krutou daH se hotovili dneska vybírat.
Za to žes nás parodoval ve svých esejích
Upíral nám respektu a hanbu na nás dštil
On t, chlape, namoudušI brzo pYejde smích
Takto my ea vytrestáme: probudíš sa v
il!