Mezi kopci cesta je klikata,
   ja wzdelani jdu wstric
   tot mezer mych bud zaplata
   jiz stestim rudne lic!
   Cesta poznani je trnita,
   jak zeno od plew oddelim?
   Wez zamku z dalky mne wita
   s medenym cimburim.
      Za sebou mam jiz cesty kus,
   hle Gasthaus dreweny
   a na nem napis di: "Zum Spiritus"
   uz ten nazew pekne zni!
     Zde zawazadla ma tak tezka jsou
   a plna knih,
   je wemte prosim nahoru
   ja spat chci w podkrowi...
     A na stul noste hbite jen
   ja w Praze naposledy jed,
   a taky nejakej alkehol
   co naladu by zwed!
   Kdo ke me si tu priseda?
   Me zdrawi jmenem mym?
   As stoleta to starena
   ja pobouren jsem tim!
     A karty rozlozene
   na stolku nahle zrim
   w mistnosti zakourene
   cistym konopim!
   Zdeseni me swerchowane
   jak minulost mou zna
   ja znati chci wsak dokonale
   co budoucnost mi da!
 Kartarka:
   "Zde je kral a wedle spodek."
 Atrament:
   "Co to znamena?"
 Kartarka:
   "Pan urozeny ti asi natre zadek."
 Atrament:
   "A co bude dal?"
 Kartarka:
   "Objednas-li koralku,
   wzapeti hned zwime,
   budes-li hlawu miti na spalku,
   anebo stesti w kline!"
 Atrament:
   Jiz dost mam, babo, reci twych,
   ja okultista jsem!
   Do karet sice newidim,
   wsak wim co s ziwotem!
     A w senku napis rumelkou:
   "Et Zum Spiritus Tuo"
   tam ja se sklenkou swou
   ted budu zpiwat duo!
   Jak z cisteho nebe blesk
   opojen zjewem diwky krasne
   w mych ocich tkwi tech zraku lesk
   i bokuw twary jasne!
   My probdeli jsme celou noc
   i loze zrana prazdne
   kdyz stolek swou nam skytal moc
   pri zaklinani sprawnem